Karty a kyvadlo

Jsem kartářka?

 Jsem všechno co si dovolím být a tak k sobě samé jsem kartářka.

Osobní výklady nedělám, protože to jsem si zatím nedovolila.

Karty mám ráda, často je beru do ruky a hodně často je zase odložím, protože je necítím.

Ale někdy zase , aniž bych o ně myšlenkou zavadila na mě doslovně křičí.

Totéž platí pro kyvadlo. Bezvadně funguje když se potřebuji zeptat jestli je to konkrétní pro mě dobré.... jídlo, voda, když si pro sebe vytestovávám bachovky, když hledám předměty. Když testuji energii vyrobených svíček....

Jsou věci mezi nebem a zemí a nikdy jsem si nedovolila je zpochybňovat, jen jsem jednu část svého života prožívala v temnotě.

Když jsem se rozhodla že ji opustím, první moje myšlenky vedly k Bohu, k meziprostoru a k andělům.

Naivně jsem si myslela že Bůh, andělé a vesmír bude spása, že tohle mě podrží a tím pádem bude cesta snadná.

Jenže ono to tak úplně nebylo.

Touha tomu, abych byla silná mě nakonec dovedla ke  kartářce, k té skutečné.

V té době už jsem prozkoumávala jak to vlastně všechno funguje, nejenom vize z karet, ale jiné cesty zázraků .... kineziologie,homeopatie, kvantovka, bachovky....

Nakonec jsem pochopila, že každá odpověď je jenom a jenom ve mě a karty jsou tu pro mě proto, aby mi tuto informaci připomínaly.

Je totiž snadné ztratit víru.

A ztratit víru je jako ztratit vnitřní sílu.

S láskou Pavlína